Nit osudu
19. březen 2015 v 00.45 | rubrika: první rubrika
Zdravím po dlouhé odmlce, ale čas je neúprosný. Tím více, když se v současnosti zabýváte současně minulostí i přítomností... Tedy zdál se mi sen o dvou bývalých přítelích, kteří zasáhli mé srdce i duši zároveň.... Tudíž pro mně vyplývá, že nejsem naprosto spokojená v současném partnerství... Co si o tom myslíte vy? Řešíte to stejně? Pozastavíte se nad takovým snem, nebo ho přejdete jakoby nic? Já o tom přemýšlím a vím, že to má spojitost s mými potřebami dnes. Nejsem náročná v jistých ohledech, ale v otázkách zodpovědnosti a posouvání vztahu na vyšší úroveň ano... Můj snoubenec o tom nic netuší, ale jasně mu dávám najevo že něco není v pořádku... Máte také takové pocity a dilema jak sdělit partnerovi situaci tak, aby ji pochopil a přijal na úrovni jeho možností? Je to neřešitelné, nebo jen my hrdé ženy si myslíme, že by můž nepochopil naše pocity a důvod proč daný problém řešíme? V dnešní uspěchané době je zázrak pokud si uděláte čas na zamyšlení se nad takovým problémem... Co si o tom myslíte vy? A prosím komunikujte.... Komentujte! Kdokoliv!!!! Těším se na vaše názory. S pozdravem Bobík. |
přečteno: 46x | přidat komentář
|
Ach ty matky...
28. leden 2015 v 19.00 | rubrika: první rubrika
Zdravím VÁS!!!!!! čtenáři.... ![]() Jsem tu zase se svými myšlenkami a hbitými prstíky, které přejíždí po klávesnici z písmenka na písmenko ladně a přitom rychle jako blesk! A to všechno proto, abych vám mohla říct, že mám obrovskou radost!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Celých 13 !!!! čtenářů navštívilo můj odkaz! No to je bomba!!! A taky důvod proč dnes píšu znova. Děkuji všem za přečtení... Dnes mám v hlavě vztah matka- dcera.... Já neměla to štěstí mít příkladnou a starostlivou matku. Jsem spíše samorost. Na internátě na střední škole jsem nechápala jak svobodně se cítila ostatní děvčata. Já měla tu svobodu pořád. Nikdy jsem nebyla pod dohledem matky, nikdy se mně neptala co škola? co kluci? proč ses pohádala se svou nejlepší kamarádkou? proč máš čtyřku z matematiky?...... Dodnes přesně nevím, co říct synovi ,když se ptá kde je vlastně moje maminka??? Proč k ní taky nejezdíme o vánocích a proč mu nepošle přání k narozeninám??? Nemyslím si že každý má se svou matkou dobrý vztah, ale ten kdo ho má nezískal jen skvělou matku, ale zároveň nejlepší přítelkyni. Někdo kdo může říci své matce vše bez ohledu na to, jak moc se to neslučuje s výchovou ostatních matek, nebo jak moc v tom pozná sebe sama, má opravdu obrovské štěstí. Měl by si tohoto daru opravdu vážit... Ti co tohle štestí nemají ale také o nic nepřišli... Tito lidé musí být vyrovnaní a zvládat svůj život bez dohledu a většinou úplně sami. To je posílí a zocelí v případě náhlých situací a problémů v kterých ti druzí, půjdou nejprve pro radu za matkou, jejich nejlepší přítelkyní. Tímto ztrácí čas , který tito využijí k okamžitému řešení situace... Myslím ale že obojí má své pro i proti. A tak by mne zajímalo jaký pohled na to máte vy??? Jste s matkou přítelkyně, nebo kopete za vlastní tým??? A do jaké míry vás to v životě ovlivnilo??? Já patřím do skupiny samohráček, solistek, žen zocelených ranami života kterým jsem čelila sama a s hrdostí...! Ale dnes, v této těžké době, kdy pomocnou ruku zahlédnete možná koutkem oka z pendolina a ani po třech letech nevíte, kdo že to vlastně bydlí v patře pod vámi ![]()
S hlubokým zamyšlením a lítostí v srdci se loučí Bobík....
|
přečteno: 52x | přidat komentář
|
Něco málo o mém já...
26. leden 2015 v 00.07 | rubrika: první rubrika
Zdravím tě čtenáři, Ráda bych se představila. Jsem žena :-) , je mi 25 let ( ale cítím se být zralejší....), jsem matka krásného a úžasného chlapce který už navštěvuje základní školu druhým rokem. (Chvíli počítáš, divíš se.... Chápu to zděšení.... :-) ale jsem v pohodě, vážně...! )Jsem si jistá, že zde bude figurovat v jedné z hlavních rolí. To proto, že ať už chci, nebo nechci, je mou součástí... už navždy :-)!!!!!!! Nejsem výjimečnější než kterýkoliv z vás. Vystudovala jsem střední školu s úspěšně složenou maturitní zkouškou (Někdo září... někdo v září . :-) ) Pracuji jako většina z vás každý den od pondělí do pátku. Bla bla bla.......... Víkendy trávím se svým synem a svým SNOUBENCEM ( k tomu se později dostaneme :-) ). Můj život se zdá být obyčejný, ale pod povrchem se vždy skrývá něco tajemného, nevysvětlitelného, šokujícího a úžasného. A to jsem celá já :-) !!!!! Tak tedy ...................................... Dnes jsem sledovala film podle skutečné události ( ty mám moc ráda) s názvem "Životní šance" . Slzy byly nevyhnutelné vzhledem k mému současnému stavu přecitlivělosti a mé slabosti pro hudbu. V podstatě šlo o to že i přes všechny překážky v životě se hlavnímu hrdinovi splnil sen.... Myslím že tohle téma je dnes dosti opomíjené a schazované vzhledem k situaci ve společnosti. Já se tím ale zabývám, protože nejsem vyjímkou. I já mám své sny tak jako každý z vás. Někdy jim dám průchod a na chvíli si i myslím, že je mám na dosah.... Pak ale přijde něco, o čem si myslím, že je důležitější, než mé sny a tak na ně zapomenu a schovám je hluboko do svého nitra s myšlenkou, že jednou přijde čas vhodný pro jejich uskutečnění. A takhle žiju už krásných 25 let :-)....... Proto vás chci poprosit... Neberte si ze mně příklad!!!!!!!V žádném případě!!!!! Každý má právo splni si své sny, bez ohledu na to, kolik lidí bude závidět, kolik jich bude znechucených nebo zklamaných a kolik lidí bude tiše závidět že jste sebrali odvahu a vzali na svá bedra odpovědnost za případné následky, ať měli pozitivní či negativní dopad. Život máme jen jeden a tak si plňte své sny, i kdyby to mělo být jen krůček po krůčku.... :-) Pro dnešek se loučím se slovy .......VŠECHNO JDE, KDYŽ SE CHCE!!!! Páčko Bobík!
|
přečteno: 43x | přidat komentář
|