Ach ty matky...

 Zdravím VÁS!!!!!! čtenáři....

   Jsem tu zase se svými myšlenkami a hbitými prstíky, které přejíždí po klávesnici z písmenka na písmenko ladně a přitom rychle jako blesk! A to všechno proto, abych vám mohla říct, že mám obrovskou radost!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Celých 13 !!!! čtenářů navštívilo můj odkaz! No to je bomba!!! A taky důvod proč dnes píšu znova. Děkuji všem za přečtení...

Dnes mám v hlavě vztah matka- dcera.... Já neměla to štěstí mít příkladnou a starostlivou matku. Jsem spíše samorost. Na internátě na střední škole jsem nechápala jak svobodně se cítila ostatní děvčata. Já měla tu svobodu pořád. Nikdy jsem nebyla pod dohledem matky, nikdy se mně neptala co škola? co kluci? proč ses pohádala se svou nejlepší kamarádkou? proč máš čtyřku z matematiky?...... 

Dodnes přesně nevím, co říct synovi ,když se ptá kde je vlastně moje maminka??? Proč k ní taky nejezdíme o vánocích a proč mu nepošle přání k narozeninám???

Nemyslím si že každý má se svou matkou dobrý vztah, ale ten kdo ho má nezískal jen skvělou matku, ale zároveň nejlepší přítelkyni. Někdo kdo může říci své matce vše bez ohledu na to, jak moc se to neslučuje s výchovou ostatních matek, nebo jak moc v tom pozná sebe sama, má opravdu obrovské štěstí. Měl by si tohoto daru opravdu vážit...

Ti co tohle štestí nemají ale také o nic nepřišli... Tito lidé musí být vyrovnaní a zvládat svůj život bez dohledu a většinou úplně sami. To je posílí a zocelí v případě náhlých situací a problémů v kterých ti druzí, půjdou nejprve pro radu za matkou, jejich nejlepší přítelkyní. Tímto ztrácí čas , který tito využijí k okamžitému řešení situace... 

Myslím ale že obojí má své pro i proti. A tak by mne zajímalo jaký pohled na to máte vy??? Jste s matkou přítelkyně, nebo kopete za vlastní tým??? A do jaké míry vás to v životě ovlivnilo???

Já patřím do skupiny samohráček, solistek, žen zocelených ranami života kterým jsem čelila sama a s hrdostí...! Ale dnes, v této těžké době, kdy pomocnou ruku zahlédnete možná koutkem oka z pendolina a ani po třech letech nevíte, kdo že to vlastně bydlí v patře pod vámi , bych dala cokoliv za to mít starostlivou matku, tu nejlepší přítelkyni ze všech... A co vy?

S hlubokým zamyšlením a lítostí v srdci se loučí Bobík....